MěstaŠpanělskoSrdcovky

Bíle španělské městečko - Álora

Poprvé jsme se do Álory dostal náhodou, když jsem hledal nějaké ubytování na sever od Malagy a na cestě k El Caminito del Rey. Neočekával jsem nic velkého, ale a utrmácený řízením jsem dojel na kraj Álory. Je zde velké parkoviště, kde probíhají pravidelné trhy a uzoučký vjezd do města. Tak uzoučký, že jsme zaváhal zdali jsem dobře. Ale upozornění z hotelu, že nejlépe parkovat na parkovišti něž u něj, kde je málo místa, mě přesvědčili, že jsem auto nechal obrazně před branami a k hotelu došel pěšky.

Městečko bylo plné úzkých, klikatících se a vůbec z pohledu mých řidičských zkušeností té doby, zcela nečekaných překvapení. Nakonec jsem si Áloru projel i autem neb jsem se chtěl podívat na hrad nad ní a to jsem chvil jel uličkami, kde zrcátka málem dřela na obou stranách o okolní domy.

No a nakonec mi Álora tak nějak přirostla k srdci.

Historie Álory

Oblast byla osídlena už od pravěku a byla využívána Féničany , kteří si s největší pravděpodobností postavili pevnost. Pak přišli Římané a již zaniklou pevnost obnovili. Vzniklo zde municipium, město závislé na Římu, známé také jako Iluritanum. Jeho název se dochoval na nápisu z roku 79 před naším letopočtem. Pevnost pak byla rozšiřována i Vizigóty a především Moory , kteří Pyrenejský poloostrov dobyli později.

Alora se stala pevností vzpurného Umara ibn Hafsuna, povstalce proti Cordóbskému emirátu z 9. století. Křesťanské časy začaly až rokem 1484. Do té doby křesťanská vojska podnikla řadu pokusů město dobít, ale nebyla úspěšná. V 16. a 17. století se Álora těšila období prosperity. V roce 1628 se stala autonomní obcí přidruženou k Málaze. Ve 20. století však odtud velká část populace emigrovala. Nejvíce do Spojených států a od 60. let i do Německa, Austrálie a Švýcarska

Hlavní památky

Kromě zbytků arabského hradů je dnes v Áloře řada dalších památek, většina však spíše místního významu. Zajímavostí je malá budova Cruz del Humilladero  poblíž Flores Convent. Připomíná symbolické předání klíčů od města Ali Ibn Falcún Al-Baezi katolickým monarchům v červnu roku 1484.

K dalším památkám patří:

  • kostel a klášter Nuestra Señora de Flores ze 16. století
  • Iglesia de la Veracruz (16. století)
  • Kostel Nuestra Señora de la Encarnación na místě někdejší hradní mešity hradu. To ubytuje krucifix José Navas Parejo .
  • kaple sv. Brigidy (16. století)
  • kaple Las Torres (15. století), pozdně gotický

Álora – místní život

Výhled na Castillo de Álora

Mnoho španělských měst již dávno ztratilo svoji lokální specifičnost a nabíhají turistům, kteří přijíždí zejména na pobřeží, aby zde strávili dovolenou. I Álora se o to snaží, ale na mě působila přece jenom více místně, zejména večer, kdy lidé po horkém dnu vychází do ulic. Někdo veme židličku, postaví ji před dům a sedne si na ni, ženy vyrazí s dětmi a další jen ve skupinách tlachají jen tak o životě.

Stejně tak místní pravidelný trh. Ne , není to to městské tržiště, ale pár vyhrazených pruhů na parkovišti, kde se postaví stany a v nich se prodává hlavně oblečení v typických pestrých andaluských vzorech. Mezi nimi pak nechodí vyfintěné turistky s taškami od Versace, ale místní tetiny. I ceny jsou místní a pokud člověk něco koupí, vnímá očividnou radost prodávajícího, že utržil pár EUR.

Jízda po Áloře

Klikatící se, úzké a prudce stoupající nebo klesající uličky, jsou napoprvé peklem. Zejména cestou na hrad a z hradu jsem skutečně myslel, že neprojedu a budu nějaký ten kilometr couvat zpět do kopce na hrad. Na videu jede na motorce, ale autem je to zcela jiný level ..

Tento text je součástí statického archivu původního osobního blogu Petra Šnajdra, odděleného od aktuální profesní prezentace.
← Zpět na přehled všech článků Další články v rubrice Města →