Abych řekl pravdu, chvílemi jsem proklínal okamžik, kdy jsme se rozhodl jít touto trasou. Až k malé vodní nádrži pod Jílovištěm to šlo, ale stezka dál už byla nejenom bídně značená, ale i značně zarostlá kopřivami. Ruku na srdce, ono z toho kaňonu stejně není kam odbočit. Ale chvíli jsem se zdráhal uvěřit, že cesta vede právě tudy – kopřivami, bodláky, popadanými stromy, brody přes potok sem a tam a to vše s vidinou že do západu slunce nezbývá mnoho.
Nakonec to bylo asi 1,7 km až k Vltavě. Občas nebylo úplně zřejmé zdali jít po jedné straně potoka nebo po té druhé, občas cestička vedla dvěma směry a o kousek dál se zase spojovala. Na konci pak stezka vede prudce do svahu ke skalní vyhlídce. No vede – chvilkami jsem o tom měl pochybnost. Vyšplhat se to dá, ale nejen že je to špatně značené, místy je to tak skutálet se ze svahu.
Výhledy na Vltavu, ale stojí za to …
