Systémy taktického nočního vidění

Současná opatření mi připomněla jednu z věcí, kterou jsem řešil v minulém roce – taktické systémy nočního vidění. Ty totiž nabízí dvě funkce – vidět, ale současně nebýt viděn. Samozřejmě narážím na omezení chodit do přírody jen v rámci obce. V ČR kromě ozbrojených složek je trh u lovvců a pak hráčů typu airsoft apod. Je ohromně zajímavá věc, taky drahá, a u toho fakt nejlepší prakticky nedostupná díky restrikcím vývozu z US a možnosti to nakoupit pouze jako vládní agentura. Ale ne všechny exportním omezením podléhají.

Liší se už určením. Některé mají podporu pro noční řízení vozidel, aby nemusela jet osvětlena resp. ve spektru viditelného světla, na auta se můžou umisťovat extra světla pro přisvěcování režimu noční jízdy, některé jsou augmented reality sety, které rozšiřují na jedné straně oblast periferního vidění, na straně druhé poskytují navigační informace, informace ze senzorové sítě a další. Takto vybaveného člověka je dosti těžké překvapit. Jednak ve tmě vidí přibližně jako běžný člověk někdy těsně před soumrakem, jednak vidí ve větším úhlu a jednak senzorická síť mu poskytuje informace o jeho širokém okolí i mimo zorné pole.

Senzorická síť může být součástí výstroje ostatních lidí, pokud jich jde více, může být položená na zemi a nebo jít o informace z dronů.
Rozpoznat člověka strojovým viděním na termovizním dronu už dávno není jen vojenská technologie, umístit ho do mapy, vypočítat vzájemnou teoretickou viditelnost v 3D a to zobrazovat v AR systému brýlí taky ne.

Co je ale běžně nedosažitelné jsou jednak systémy panoramatického nočního vidění (používají se jednak u pilotů bojových letadel a v pozemních verzích u speciálních jednotek). Dají se celkem dobře poznat dle toho, že na sobě mají většinou 4 “objektivy” a člověk připomíná mimozemšťana.
Běžně dostupné resp. jen pro vládní agentury jsou pak i ENVG, které kombinují více technologií nočního vidění – typicky termovizi. To už je technologie velmi blízká té, kterou používá predátor ve stejnojmenném filmu z roku 1987.

Ceny. U komerčně dostupných systémů minimálně desítky tisíc korun, ale spíš stovky tisíc. Zaleží na očekávání.
Kromě samotné technologie nočního vidění, kde se sleduje poměr signál/šum, může jít o podporu nočního řízení, výdrže baterky, životnosti, odolnosti, mono/bi-okular
Cena pak začne dramaticky růst až do okamžiku, kdy už ani ta nehraje roli a uplatí se exportní restrikce nebo restrikce spojené s obchodování s vojenským materiálem.

Systémy taktického nočního vidění