Psané skály - ztracené útočiště Českých bratří

Tam kde Slapská přehrada již téměř končí, u míst kde po jejím napuštění vznikla klidná zátoka napájená vodou potoka Mastník, se zvedají nad vodu skály na niž se zachovaly starobylé náboženské texty, které tu kdosi v českém a německém jazyce před mnoha staletími vysekal. Není divu, že toto tajemné a zapomenuté místo, které leží mimo všechny běžné trasy dostalo svůj název právě po těchto nápisech – Psané skály.

^{Obrázek: Psané skály jsou popsané nápisy z 16. a 17. století v češtině, němčině i latině. Prý je tu zanechali Čeští bratří. Snad to měla být místa tajných obřadů …}

Původ zdejších nápisů je nejasný a obecně se soudí, že je zde zanechali Čeští bratři, kteří tu našli ukrýt. Celá zátoka i Psané skály stojí stranou denodeního ruchu a od doby, kdy se k nim přiblížila hladina Slapské přehrady, naruší okolní klid jen vyjmečně proplovající loďka. Nedaleká chatařská osada přes kterou musíte podél řehu projít jako by tu byla zapomenuta z dávných časů a břečťanem porostlá chalupa připomíná snad doby, kdy tu na odlehlé samotě kdosi hospodařil.

^{Obrázek: Nápisy neničí jen vandalové, ale i samotná příroda ve spojitosti s vysokou vlhkostí. Možná zvedající se hladina Slapské přehrady zdejším nápisům také nepomohla …}

Ideálně vyrazit z Nahorub a pomalu scházet k zátoce, kterou tu vytváří údolí Mastníku. Cesta neustále klesá a místy odhaluje romantické pohledy na lesknoucí se vodní hladinu, která přes léto přechází do zelena. Kvákot divokých kachen pak dokreslují v pozdním létě rozkvetlé vřesy. Psané skály musely být i dříve odlehlým místem, které se vypínalo vysoko nad hladinou Vltavy. Zabloudit sem omylem je téměř vyloučené a byť turistická značka vynoucí se podél břehu, vyznačuje cestu, pod Psanými skalami končí a tak vás čeká návrat po stejné trase.

^{Obrázek: Podél vody v záhybech řeky kotví řada hausbotů. Přesto to tu není nijak frekventované místo. Možná je cesta po vodě i lepší než po silnici …}

^{Obrázek: Skály nejvíc ničí bezohlední vandalové. Nevím zdali za pár let nebude někdo i takové ukazovat dětem jako historicky cenné, ale obávám se, že při úrovni jejich provedení budou jasně identifikovatelné jako vandalismus i za stovky let …}