Člověk by se měl vzdělávat pořád, při zachování maximální svobody výběru a volnosti formy. Rakousko-uherský model má zřejmě mnoho výhod a určitě byl jedním z nejlepších jak národy monarchie naučit číst a psát. I když i to se v čase měnilo, zdaleka ne tak dramaticky jako svět nyní. Co platilo dnes, neplatí zítra a co fungovalo dnes, zítra nemusí.
Prý v každém okamžiku žije na zemi více vědců než kdy předtím. Zlý jazykové dodávají, že pokud to tak půjde dál, bude vědců více než lidí. Mimo humornou nadsázku to ale ukazuje na něco jiného: množství vědomostí prudce roste. Renesanční člověk je úž dávno mýtus, nelze rozumět všemu, ale následovat koncepty za to stojí.
Jedna věc je řídit traktor a druhá umělou inteligencí řízený stroj, který nepotřebuje řidiče na to aby zoral pole.
Jedna věc je sběrač na plantáži, ale druhá stroj schopný rozpoznat zralé plody, utrhnout je bez toho aby je jakkoliv poškodil a naprosto přesně roztřídil díky strojovému učení a vidění.
V průběhu života jednoho člověka se balíček bankovek vyměnil za plastovou kartičku a kdesi kolem obchází kryptoměny. Pro kolik lidí stejně reálné jako život struktury měsíců Jupiteru?
Věk se k tomu prodlužuje, i když právě tomu teď pandemie dává nafrak, ale i tak v horizontu jednoho lidského života si můžeme být jisti, že nezůstane kámen na kameni. Můžeme obdivovat minulost a považovat ji za minulost. Když jsem na nádražích v Řevnicích, taky se vždy se jdu podívat na zábradlí, které vypadá jako by tam bylo pár desítek let, ale průstřely od amerických hloubkových letců dokládají, že mnohem déle než si myslí většina lidí, kteří kolem něho každý den jezdí do práce.
Je to bezva nostalgie, ale je to minulost, přesto určitým způsobem živá. Realita je však jen jedna – právě teď. Co bylo včera pominulo. je třeba nezůstat na místě, ale jít dál. Jinak časem každý zjistí, že je jako ono zábradlí v Řevnicích. Existuje, ale naprosto nikoho to nezajímá.