Znám ten obraz od malička, na chodbě jej měla moje babička a dnes visí u mých rodičů. Tajemná starodávně oblečená paní jejíž oči se otáčí za kýmkoliv kdo projde kolem. Všechny děti z ní mají strach, těžko říct proč. Snad pro její přísný pohled, snad pro tajemství, kterými je opředena. Vždy jsem si říkal, že to bude nějaká kopie, něco co nemá valného významu či hodnoty. A možná tomu tak i je i když oproti všem obrazům je tenhle úplně jiný, tak jiný … Když jsem byl malý kluk, děda mi říkal, že snad obraz patřil nějakému velmi vzdálenému předkovi, kterému patřil hrad Bouzov.
Ten nejenže visel vyobrazen hned vedle něho, ale byl vzdálen pouhých 30 kilometrů. Snad to byla pohádka pro malého kluka, snad útržek čehosi co bylo tolikrát řečeno, přehnuto a převyprávěno, že to zakrylo původní smysl, ale uvázlo mi to v hlavě. Jenže je tu několik ale, proč by to neměla být pravda. Ale, která mě vždy odradila. Hrad Bouzov kdysi vypadal zcela jinak než ho známe my. Byl v podstatě do kamene rozebrán a znova složen v romantickém duchu napodobujícím jihoněmecké hrady. Ovšem až do druhé světové války patřil Řádu německých rytířů. Ke kořenům řádu německých rytířů I když řád měl mužskou i ženskou větev, je zřejmé, že v takové církevní organizaci hledat předka by bylo trochu zvláštní, snad i nelogické. A právě to vždy odradilo.
Dnes jsem se u záhadné paní zastavil. Stejně jako po desítky let před tím a díval se na ni. Mělo to jeden konkrétní důvod a to obrazy žen rodu Rohanů na zámku Sychrov. Když jsem si je prohlížel, nemohl jsem se ubránit dojmu dejavu. Ano, dejavu je to správné slovo. Rod Rohanů je jedním z nejstarších francouzských rodů jehož několik větví bylo i v zemích českých. Při pohledu na tajemnou neznámou mě však ten nejasný pocit přešel, ne, ta podoba není tak jasná, abych se ji dalo věřit. Jenže jsem si uvědomil, že jsem vlastně nikdy nestudoval detaily obrazu. Ono jich tam popravdě ani moc není.
Nenápadný křížek
Tajemná má účes snad odpovídající 19. století a na krku křížek. Je to tlapatý kříž – Cross pattée. To je velmi stará podoba kříže známá již z šestého, možná i pátého století. Často je používám v heraldice a symbolice. Existuje v mnoha podobách z mnoha dob. Pruský jakožto vojenské vyznamenání byl používán v minulosti, v červené variaci ho používali Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu – tedy templáři. Používá se i dnes, třeba v německém Bundeswehru. A používal ho i Řád německých rytířů. Symbolem řádu je černý heraldický kříž na bílém poli. Když se ale podíváte do minulosti, tlapat kříž se tu stále opakuje také. V erbu ho měl i Norbert Jan Nepomucký Klein, velmistr řádu Německých rytířů, katolický řeholník a 10. brněnský sídelní biskup. Náhoda? Snad. Zpět do 19. století a dále Na konci napoleonských válek se jiný můj předek vracel z tažení do Ruska. Těžko dnes říct kým byl, ale když dorazil do mé vesnice, zůstal tu u jakési vdovy a já jsem jeho jedenáctou či dvanáctou generací, pokud počítám správně.
To je vše co vím.
Zde se však protínají dvě osy. Napoleonské války byly osudové pro řadu lidí, které roztrousily po celé Evropě a ne právě přívětivý vliv měly i na Řád německých rytířů. Napoleon zrušil všechny řádové statky na území Rýnského spolku, tedy v západní části bývalé Svaté Říše Římské. Řád byl donucen stáhnout své majetky jen na území ovládané habsbursko-lotrinskou dynastií. U nás převážně na zámek v Bruntále, zrušili správu na schátralém Sovinci atd. A tak ubíhal čas až přišel rok 1887 , kdy do řádu vstoupil arcivévoda Evžen a od roku 1894 se stal velmistrem a tím byl až do roku 1923. A jako velmistr řídil i přestavbu hradu Bouzova. Evženem však i končila rytířská doba německých rytířů. Jaký mohla mít vztah ona tajemná paní k řádu německých rytířů? A co vše lze ještě vyčíst z jejího obrazu? A o tom zas někdy jindy…. bádání pokračuje
