Už jsem se na ně nějakou dobu chystal. Na vaření to není až tak náročné jídlo i když ty co jsem jedl v La gare v Praze moc úchvatní nebyli, spíš jen drazí.
Podle mě se doma dá dosáhnout mnohem lepší chuti.
Ve Francii se nyní jedí nejčastěji asi 4 druhy, které se liší geografickým rozšířením a občas jsou falšováni africkými druhy, které jsou jednoduší na chov.
Jednotlivé recepty mají rozdílný původ.
Nejznámější recept “Escargots de Bourgogne” se vaří v kořeněném vývaru a podávají se v miskách s máslem, česnekem a petrželkou.
Říká se, že v roce 1814 Talleyrand (francouzský diplomat a státník 19. století) pozval na oběd ruského cara Alexandra. Oba muži se dohodli, že se sejdou v restauraci v Burgundsku, kterou vedl šéfkuchař Antonin Careme.
Ale jelikož měli velké zpoždění, tak když dorazili, už žádné jídlo nebylo. Careme tedy šel do své zahrady a nasbíral tam hlemýždě. Přidal máslo, česnek a petrželku.
Vtipná je legenda o sv. Hugovi, který v době půstu snědl šneky, což byl hřích, ale vysvětlil to jakožto přijatelnou postní praktiku a tak prý nechtě jezení šneků popularizoval.
V Alsasku se jedli až na podzim, kdy byli dostatečně vykrmeni. Co to přesně znamená nevím neb tak je popisuje Charles Gérard v knize „L’Ancienne Alsace à Table“ z roku 1877.
Co se týká konzumace – šneci s jedí speciální vidličkou, kterou nemám a ta běžná není nejšikovnější. Osobně mi přijde, že je dobré jich pár nechat pro efekt v ulitě, ale zbytek vyloupat a namočit do omáčky.
Vaření šneků často spojujeme s francouzskou kuchyní, ale mám recepty italské i katalánské. Jedli se už od starověkého Říma v mnoha podobách.
