Čaj ze sušeného šípku je tradičním nápojem, který býval v dřívějších dobách snadno dostupný díky téměř všepřítomností šípkového keře, jeho odolnosti a tím pádem i přístupnosti. Tedy až na ty trny. ze všech čajů co si občas udělám, s tím šípkovým je ale nejvíc práce. Namočit sušený drcený šípek nejméně na půl hodiny, uvést do varu, 2-3 minuty vařit a pak aspoň 15 minut luhovat. Luhovat je možné i vícekrát po sobě. A stojí to za to.
Šípkový čaj je příjemně nasládlý, dobrý při nachlazení, ale i pro osvěžení, nebo při únavě. Šípek obsahuje velké množství minerálů, vitamínů C a dalších látek, které mohou přijít vhod zejména po dlouhé zimě nebo v době, kdy dělo je oslabené. Jen vitamínu C má asi 20x více než citrony.
Psí růže
Poznat růži šípkovou není žádná věda. Keře plné ostnů nelze přehlédnout a pokud ano, pak na sebe právě ostny velmi ostře upozorní. V herbářích se objevuje od 11. století, ale znali ji již staří Římané. V latině se jmenuje Rosa canina – doslova Psí růže. A podobně bývá pojmenována v mnoha dalších jazycích. Třeba ve francouzštině – Rosier des chiens (Psí růže) nebo Églantier des chiens (Psí šípky). Přes to však v řeči květin symbolizuje překvapivě lásku a poezii. Snad pro její květy?
Ale kde se vzal tedy ten pes? Právě on pochází ještě z dob starověkého Říma, kdy se věřilo, že kořen Růže šípkové léčí kousnutí od vzteklého psa – vzteklinu. Římský přírodovědec Plinius označil šípek za lék proti šíleným psům. Leč v tomto případě není jasné zdali tím myslel i psa vzteklého.
K nalezení je také v Capitulare de villis vel curtis imperii, což je právní akt z 8. nebo počátku 9. století, který nařizuje pěstování léčivých rostlin.
Sběr šípků
Šípky můžeme sbírat dlouho do podzimu. Jejich červená barva nás sama upozorňuje, že je vhodná doba, takže na tom nic těžkého není. Důležité je dbát na místo sběru. nesbírat kolem silnic a nebo polí, kde zemědělci mohou dělat postřiky, které by zdraví dozajista neprospěly. Zvláště je třeba se vyhnout plodinám, které chemicky ošetřovaný s velkou intenzitou a tak sbírat šípky na kraji řepkového pole nemusí být nápad z nejšťastnějších. Nejlépe si vyhlédnout nějaké místo stranou, v koutech kde nedoléhá ani agrochemie a ani nejsou vystaveny spodinám z dopravy
