Prastarý hrad ze 14. století stojí skalní stěně asi 500 metrů nad údolím. Pohled do něj je uchvacující, stejně jako jízda autem k němu pro nezkušeného řidiče zdrcující. Ale stojí to za to. Restaurátorské práce probíhaly v druhé polovině minulého století. Hrad do té doby byl zcela opuštěný a rozpadal se. Dnes je opravovaný, zpřístupněný a hlavně zabezpečený. Díky jeho umístění však za velkého větru či bouří se na něj dostat nedá.
Myslel jsem si, že je to nějaké umělé omezení, takové to ve stylu “bezpečnost za každou cenu”, ale jednou mě na Quéribu zastihl vítr, který byl tak silný, že strážel u vstupní branky lidí k zemi. Hrad byl otevřen, takže to ještě nebylo to nejhorší a já pochopil jak nebezpečné toto místo za nepřízně počasí může být. V Aude je však převážně slunečno, a to se hrad odmění neuvěřitelnými rozhledy. Na jednu stranu jsou výhledy na Katalánské Pyreneje, na druhou na další katarský hrad Peyrepertuse v dáli.
Hrad je spojován s Katary, velkým středověkým křesťanským náboženským hnutí, které však bylo považováno římskou církví za nebezpečné kacíře. Sami její členové se tak nenazvali. Říkali si praví křesťané (veri christiani) nebo dobří lidé (Bonhommes).
Hnutí zaniklo v Albigenské křížové výpravě, vyslané papežem Inocencem III. v letech 1208 až 1229. A právě Quéribus měl být jejich poslední hrad. Před vojsky odešli Kataři pryč. /Pravděpodobně do Aragónu nebo do jiné části země, kde se mluvilo okcitánsky. Když k hradu roku 1255 přitáhla armáda, zjistila již jen, že Kataři někam zmizeli bez boje.
A tak V 1255, armáda byla vyslána se zabývat lidmi odešel na Quéribus, ale oni zmizeli bez boje
Quéribus byl přestavěn v 16. století, kdy získal mnoho z podoby v jakého můžeme navštívit dnes. Pro Francii byl významným opěrným hradem v linii hradů, která bránila jižní hranici. Ta se však časem posunula více na jih a význam zdejších hradů pominul.
Jádro hradu
rbsh 
rbsh 
rbsh 
cof 
Kasematy
cof 
cof 
rbsh 
rbsh