Nádvoří klášterní pevnosti Bzovik působí smutně. Kdysi plné staveb, nyní již rozvalin, přesto si zachovává jistý druh krásy. Klášterní pevnost? Cože, říkám si?
Ale začněme postupně.
V polovině 12. století tu vznikl benediktinský klášter, ten pak převzali premonstráti, aby je odtamtud roku 1530 vyhnal jeden z oligarchů té doby – Zikmund Balaša, takový náš Babiš.
Zikmund Balaša klášter přestavěl na pevnost, dostavěny byly hradby a mohutné nárožní bašty, a sloužil jako pevnost proti Turkům. Avšak ta v roce 1620 vyhořela a koncem 17. století se opět vrátila do majetku církve. A na to ji v roce 1678 dobyli povstalci Imricha Thökölyho.
Na chvíli se tu ohřáli jezuité a od té doby bývalý klášter začal pustnout. Nezměnilo se to ani ve vlastnictví ostřihomského arcibiskupa a poslední rány mu uštědřily boje během druhé světové války.
O mnoho let později, to už se psal rok 2000 proběhl zatím poslední pokus z kláštera udělat něco jiného. Tentokráte hotel. Naštěstí však z toho sešlo i když následky začátku prvních stavebních prací můžete na Bzovíku vidět dodnes. Jako by na některých místech se zastavil čas, ale na jiných jako by se mnoho časových linií střetlo v jednom velkém anachronismu.
