Zázračná kytínská studánka

Kytín je vůbec milá vesnice, která si zachovala některé staré rysy jako náves s rybník, kostelem a také chuť okrášlovat své okolí. V minulosti centrem všeho byl kostel. Kytínský kostel Nanebevzetí Panny Marie je však výjimečný studánkou, která je umístěna v jeho východní části a přístupna z venku. Lidé k ní chodí nejméně 500 let a není divu neb její voda je považována za léčivou.

Za dávných časů žila paní velíce přísná, jménem Korutanská. Byla tak přísná, že i mnoho let po té hospodyně své čeládce nedbalé ji vyhrožovali slovy “Jdi sloužit k paní Korutanské!” . Však ani k paní Korutanské se boží prozřetelnost nezachovala nejlépe a její synáček byl slepý. Nechala však nad pramenem potoka Mníšeckého kapli Panny Marie vystavět a hle, jednou se synáček její vroucně pomodli v oné kapli, omyl se vodou z pramene a prozřel. Zázrak. A na památku toho divu, paní Korutanská vystavěla prý ves. A neb první věc, kterou její syn spatřil bylo kytí, tedy luční květiny, nazvala ji Kytínem.

lidová pověst

Žila paní korutanská?

Kdo by si myslel, že žádná paní Korutanská nebyla, možná by se pěkně spletl. Když se vydáte na východ od Kytína, najdete tu hustý les, kterým vede cesta na Mníšek a pramení řada stružek, které se slévají v potoky a ty pak končí v Bojovském potoce. A na jedné z nich jsou malé rybníčky. Jeden stále má vodu, ale další již s protrhlou hrází je bez ní. Právě zde stávala kdysi vesnice – Dolní Korutany.

A pokud paní korutanská nežila zde, možná žila v Horních Korutanech, které byly na jih od zmíněné cesty na Mníšek, ale z kterých se nezachovalo buď vůbec nic a nebo tak málo, že si toho už nikdo nevšimne.

Co je však jisté, že za kostelem v Kytíně najdete studánku, dosud je v ní voda a je krásná v každém ročním období – v létě i zimě, dešti i sněhu, ve dne i v noci. Pokud budete vyrážet do Brd, určitě se u ní zastavte.

• 

• 

• 

• 

•