Vltavské vyhlídky pod Cukrákem

Cukrák znají asi všichni kdo, kdy vyrazili z Prahy na jih. Asi každý ví, že tudy silnice na Strakonice a od roku 1961 je zdejší dominantou televizní vysílač, ale málokdo tuší, že zdejší vrch se ve skutečnosti jmenuje Kopanina a je severní částí Brd. Pokud půjdete na západ ku Černošicím, narazíte na bájný Kazín a na východě zase strmé svahy jílovišťského hřebene nad korytem Vltavy s vyhlídkou na Vrané nad Vltavou. Ale ještě méně lidí tuší, že nedaleko odtud, na vyhlídce Kazatelna nedaleko Trnové, hledal inspiraci pro svoji operu Fidlovačka slavný to hudební skladatel a dirigent Stavovského divadla – František Škroup. Z ní se pak závěrečná část stala českou hymnou.

Strakonická silnice tu romantice příliš nepřispěla a zdejší náhorní planinu sevřenou ze západu Berounkou a z východu Vltavou, rozdělila na dvě části. Kde jsou ty časy kdy tu vedla jedna z nejhlavnějších komunikací Království českého – Zlatá stezka. Ta dnešní v této části nemá ani status dálnice, možná bohudík a to hlavně zásluhou toho, že není doplněna žádnou doprovodnou komunikací.

Ale i odtud člověk občas na chvilku zahledne na části vltavského údolí. Les tu však působí uniformním dojmem a jeho dubiny, potoky zařezávající se do strží i vyhlídky vysoko nad Vltavou jsou okolním očím ukryty. A tak pokud tu někde na chvíli zastavíte, můžete se vydat po stopách zdejších uhlířů i sedláků, kteří tu v nedalekém Jílovišti a Trnové hospodařili.

A ještě jednou se okolí Cukráku a Jíloviště stalo slavné. To v době, kdy jsme přišli o pohraniční hory tu lidé nacházeli svahy, které je alespoň částečně nahrazovaly.