Občas člověk narazí na nějakou podivnost, něco jakoby sem nepatřilo. Jsou to cedule, které míjí coby pěší i cyklista a někdy i motorista. A zdaleka ne všechny ukazují ke blízké studánce, oznamují chráněnou krajinou oblast a nebo prostě jen zákaz vjezdu. Některé jsou vážně míněné, některé méně a některé jsou jen recesí.
Pokud v Brdech narazíte na hraniční pásmo, asi vás napadaně nějaká souvislost s vojenskou historii zdejších kopců. Jenže nad Řevnicemi by něco takového nemělo platit. Navíc zdejší ohraničení z ostnatého drátu velice rychle končí za kopcem – tedy tam kde už není vidět. Netrvalo 14 dní a vše bylo pryč. V kterém asi filmu tuto ceduli zase uvidím?
Cedule na zrezavělé bráně do bývalé raketové základny Klodajk se snaží naznačit cosi čemu již není schopna dát dost důstojnosti – do stále nepřístupného prostoru nevstupujte. Je jen otázkou jak moc díry v obou ohraných pásmech základny svědčí o zubu času nebo pomoci zvědavých nenechavců.
A asi to byli oni, kdo o měsíc dříve tuto tabuli dobře ukryl do křoví a namísto ní popřál kolemjdoucím – dobrou chuť. No nevím, každopádně staré časy jsou dávno pryč a zbytky železobetonového kolosu na vrcholcích Hřebenů dostávají zabrat. A nejen zubem času.
Oč milej působí cedule “Pozor žáby”, nedaleko Dobříše při sjezdu z Kazatelny. A aby byla dosti úderná, kdosi dodal i názornou kresbu jak zdejší žáby vypadají. Můžete se poučit sami.
Což už se tak nedá říci o nápisech stěžujících si na minulé křivdy. Po přečtení bych snad chápal rozčarování jejich autora nad spravedlivostí světa. Už méně proč tyto “informační tabule” nese na sobě tolik brdských stromů, nejčastěji při vjezdu do nitra hvozdů. Že by cílená lobbistická kampaň mířená na turisty a poutníky?
Tak takových křížků jsem po Brdech našel několik. Tenhle je z vrcholu Babky a je dosti výmluvný. Další vzpomínka na přítele člověka je třebas v temném údolí nazvaném ještě temněji: “V zabitém” a nebo jak jsem také někdy slyšel “V zabitých”.
