Líšnice je menší vesnička na jih od Prahy. Žije tu něco přes sedm stovek obyvatel a i když její vznik se datuje až do roku 1337, kdy král Jan Lucemburský zastavil Petrovi z Rožmberka zdejší rýžoviště zlata, a i přesto že si do jisté míry udržela svůj staro-vesnický ráz, vlastně tu mnoho zajímavého není, pokud zde člověk nebydlí. Pokud sem někdo jede a jen neprojíždí, pročež je i tak málo důvodů, tak míří na zdejší golfová hřiště. Ale něco zajímavého zde najdete přec.
Když vyrazíte ze Spáleného mlýna k Líšnici, těsně před ní uprostřed polí narazíte na podivný památník. Jako každý památník něco připomíná, říkám si a střemhlav k němu dojíždím, pokládám kolo a již jedním dechem čtu vzkaz pro budoucí generace, který tu kdosi neznámý zanechal. Netrvá dlouho a kletba té zprávy mě téměř sráží k zemi, je silná, těžko se ji odolává až doslova vybuchuji smíchem. Na kameni na zlatě lesknoucí se tabulce vyveden nápis …
Takto to ovšem vypadalo v roce 2004. Po několika letech se “památník” dočkal “okrášlení” od značkařů, kteří usoudili, že by se na něm mohlo vyjímat několik turistických značek a tak je tam zakreslili. To už máme rok 2016. Všimněte si jak strom na pozadí povyrostl.
Našli se ale i další jedinci, kteří měli pocit, že tu něco chybí a tak tu doplnil svastiku, vrypy a klasické “slova hloupých, na všech sloupích”. Deska už tak ztrácející svůj lesk, dostala zabrat.
No apak je tu konečně rok 2020, kdy se nějaký dobrák rozhodl, že vše napraví a vylepšil desku tak podivným způsobem, že jsem si nejdřív myslel, že záhadným způsobem zcela korodovala. Namísto toho zde přibyla nějaká snad ohraná vrstva, však podivné kvality i vzhledu.
